Chodci, přechodci a jiná zvěř

12. prosince 2017 v 12:50 |  Ve službách MHD
Přednost na přechodu a přecházení silnice si zřejmě každý vysvětluje po svém. Zákon to říká téměř jasně. Pokud chodec jasně dává najevo úmysl přejít, měl by ho automobil pustit, pokud tím není ohrožena bezpečnost provozu, zároveň chodec by měl vstoupit do vozovky, až má jistotu, že ho řidič pouští. Snadné? Jak pro koho.

Od doby, co řídím, jsem si byl vždy dobře vědom toho, že lidi přistupují k přecházení silnice s různým přístupem. Jediné, co se v tomto poznání změnilo, jsou základní typy těchto lidí. Je jich víc, než jsem do nedávna vyzkoumal. Pokusím se je trošku přiblížit.
Demokrat - ten si přejde přes silnici, kdekoliv se mu zrovna zlíbí. Pravděpodobně chápe přechody jako omezování osobní svobody a je mu jedno, jestli jde metr a půl vedle přechodu, nebo přes dálnici. Stejně jako je mu jedno, jestli přechází silnici kolmo, nebo pod úhlem řekněme 5°. Však oni se ostatní přizpůsobí. A kdo se nepřizpůsobí, je idiot, protože on má právo na tu silnici jako všichni ostatní.
V.I.P. - je tu přechod? Výborně! Tak jdem! Jedou auta? Nevadí! Na přechodu mám přece přednost, že? Že to nestihnou ubrzdit? To ať si vyřeší oni. Hele jede šalina... Však ta má taky brzdy, ne?
Chronický pouštěč - Znáte to. Někomu zastavíte a on vás v zápětí posílá, abyste pokračovali. Tak proč u toho přechodu stojí??? Většinou se to týká našich starších spoluobčanů. Zřejmě se bojí, že je gentlemansky pustíte, aby jste je pak mohli negentlemansky přejet.
Ztracená existence - Mám takovou teorii, že lidé spadající do této skupiny chtějí cítit, že jsou důležití. Chtějí vidět, že si jich někdo všiml, že nejsou ztracenou existencí. V praxi to probíhá takto. Daná osoba stojí u přechodu. Silnice je pustá a už dávno mohla být na druhé straně, ale to by si jí nikdo nevšiml. Daná osoba tedy stojí dál na prahu chodníku a čeká. "Slyším motor? Paráda něco jede. Už ho vidím! Tak já jdu..."
Drbny - Není nad to stát u přechodu a jen tak si povídat. Mohli by si všichni stoupnout asi o metr dál, ale když všichni přibrzdí, bude to větší zábava!
Nevěřící - To jsou ti, kteří stojí u přechodu, hodlají přejít, ví, že je pouštíte, ale nedokáží se pohnout z místa, dokud úplně nezastavíte. Jakoby vám nevěřili, že to zastavit dokážete. Holt neuvěřím, dokud neuvidím.
Rebelové - Zrovna před hodinou jsem jednoho potkal. Ví, že mu svítí červená. Tuší, že auta každou chvíli pojedou, ale ještě nejedou, že? Tak to stihnu!
Flegmouši - Jak název napovídá, ty nic nerozhází. Většinou jsou to důchodci, ožralové, nebo snědí spoluobčané. Je to hodně podobné demokratům. Jen jsou pomalejší a přejít na druhou stranu silnice není vždy cílem. Prostě nechte mě žít...
Vyznavači adrenalinových sportů - Tento typ chodce se často, ovšem ne vždy vyskytuje na přechodech. Problém je ten, že rozhlédnutí považuje za potupné, a většinou proběhne těsně před vozem.

To jen tak pro zajímavost. Hádám, že většinu čtenářů nejspíš nebudou zajímat tolik úvahy, jakožto zážitky. Takže začneme s historkami.
Abych nekřivdil lidem, první, kdo mi vběhl do cesty, byl zajíc. Jel jsem si to takto s kloubákem na lince E50. Vyjel jsem z Komárova a projížděl Horními Heršpicemi. V tom se zleva z křoví prudce vynořil zajíc. Přebíhal na druhou stranu silnice. Lehce jsem přibrzdil a nechal ho přeběhnout, jen jsem se podivil, co dělá mezi domy. Zajíc si však pravděpodobně myslel, že jsem predátor, a snažil se přede mnou prchnout. Takže mi takto překličkoval před autobusem asi pětkrát, než mu došlo, že nejlepší bude se schovat v křoví. Musím mu ovšem udělit uznání, protože jsem jel asi 40 km/h a on stíhal přede mnou utíkat, a to ještě klikatě. Nakonec to bylo celkem příjemné zpestření směny!
Co tak příjemné nebylo a byla to jedna z prvních situací, kdy jsem použil klakson, a dokonce se škodolibou radostí: Opět jsem jel z Komárova, tuším na lince 40 a to směrem na Úzkou. Po chodníku šla starší, ale nikoliv stará vietnamka s plnými taškami. Rozhodla se, že přejde přes silnici. Byla asi deset metrů od přechodu se semafory a vlezla mi téměř těsně před bus. Musel jsem to trošku zadupnout. A absolutně nechápala, co se mi nelíbí. Potom usoudila, že mi udělá radost, když dojde na daný přechod. Jaká prozíravost... Došla na přechod, kde jí však svítila červená. Nevadí. Je to přechod? Je! A tak se vydala dál na cestu. V tom mi však svitla zelená. A teď přišla ta chvíle! Krátce jsem na ní zatroubil, škodolibě se usmál (musíte pochopit, že už mi vážně pila krev), paní zrychlila a já mohl pokračovat.
Další, kdo mi zkřížil cestu, byla veverka. To jsem se tak vracel režijně do garáže a na okruhu mezi Lesnou a Kr. Polem byla prázdná silnice. Najednou se zjevila vlevo veverka a přeběhla. Byla šikovná. Stihla to. Takže nic zvláštního, ale měl jsem chuť se o to podělit.
Kdo někdy jel v Brně minibusem, asi ví, jak uhrkaný krámy to většinou jsou. Asi před měsícem jsem vyjížděl z Náměstí Míru a jedno malý dítě stálo u sedačky, čehož jsem si nevšiml, a při rozjezdu sebou žuchlo o podlahu. Sotva se zvedlo dostal jsem se k přechodu mezi kostelem a parkem pod hvězdárnou. Vedle přechodu je dopravní značka a vedle ní parkoviště. Z ničeho nic mi vlezl přímo před bus chlap, který se vynořil právě mezi posledním zaparkovaným autem a značkou. Mířil si to na přechod, ale nebyl na něm a vlézt přímo před bus je opravdu blbý nápad. Výsledkem bylo, že si to dítě zamířilo znovu na podlahu. Myslel jsem, že chlapa přizabiju a litoval jsem, že nemám pro dítě nějaký bolestný. Bylo vlastně prakticky nevinnou obětí.
Minulý týden mě zase pobavil starší pán u Sono centra. Čekám na červené a pánovi, stejně jako protijedoucímu autu blikla zelená. Pán tedy udělal asi dva kroky na přechod, ale pak si všiml rozjíždějícího se auta. Začal na něj mávat, jakoby odháněl mouchy, nebo sel obilí (což by ovšem musel trpět hyperaktivitou) a auto pustil. Už chtěl jít dál, ale blikla zelená i nám. Pán se tedy opět zastavil a stejným gestem začal pouštět i nás. Vzhledem k tomu, že pán stál na druhé straně silnice, udělal jsem mu radost a jel dál. Za mnou byla celkem fronta aut, takže pán si jistě zamával dostatečně na to, aby večer ulehl s vyčerpáním k spánku.
Zatím poslední, kdo mi zkřížil cestu, a opravdu to nebylo moc příjemné, byly včera srnky. Musím říct, že zatím jsem měl tu čest jen s vychovanějšími kousky. Buď už stály na silnici a člověk v klidu přibrzdil, nebo stály u silnice a jen koukaly. Včera jsem vyjížděl z Myslivny. Měnili nám trasu a říkal jsem si, že si můžu trošku oddechnout od změn na staré, dobré části. Nabral jsem u Myslivny paní a vyjeli jsme. Jakmile jsem vjel do zatáčky, jako střela vyskočila z lesa vlevo srnka. Těsně před čumák. Instinktivně jsem zapnul naplno retardér a přibrzdil i klasickou brzdou. Ani jsem nestačil říct, to bylo o fous a za ní stejným tempem vyskočila druhá. Kdo to někdy zažil, ví, jak to dokáže být dramatické. Stačil jsem to ubrzdit a nic se nestalo, teda krom toho, že paní se ťukla do kolene, jak sklouzla po sedačce, ale říkala, že dobrý. Kupodivu jsem zůstal v klidu a s paní prohodil pár slov. Myslela si, že to byl zajíc, tak jsem jí to upřesnil, optal se jestli dobrý a jeli jsme dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | 30. prosince 2017 v 19:45 | Reagovat

Ahoj, autobusaku....
chystas dalsi clanek? ci nas nechas cekat...? 😘
Ja se nemuzu dockat pokracovani...🙂
Myslela jsme ze jsi muj autobusak ale na lince č.84 jsem te zatim nepotkala...
budu se tesit na dalsi clanky a spolecnou jizdu
Tvoje fanynka z Lišně Verunka 😈😇

2 Autobusák Autobusák | 1. ledna 2018 v 21:02 | Reagovat

Díky za podporu! :) Su rád, že se líbí...mám namyšleno několik článků, jen nebyl čas...Ještě dnes nějaké zveřejním a pak budu přidávat každé pondělí a pátek minimálně jeden! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama