Jak jsem se táhnul za zájezdem

1. ledna 2018 v 22:39 |  Ve službách MHD
Na první Silvestrovskou službu se mi vyplnil sen. Na linku 68 jsem dostal Citelis. Chápejte, normálně je to čistě minibusová linka a chtěl jsem si na ní vyzkoušet normální bus. Musím říct, že to byla fakt zábava. Nejzábavnější asi bylo trefovat se na Náměstí Míru do smyčky při jízdě z Myslivny, vyjíždění z ní a otáčení na Myslivně. Ještěže bylo prázdné parkoviště. Občas jsem se popravdě trošku bál mezi Náměstím Míru a Šumavskou, když byly podél silnice zaparkovaná auta, přesto jsem si to opravdu užíval.


Když jsem jel druhou jízdu z Myslivny, odjel jsem od Anthroposu a na křižovatce u vozovny v Pisárkách vpravo stál zájezdový bus. Tak jsem mával kolegovi za volantem, ale radši dělal, že mě nevidí. No nic, je to suchar, řekl jsem si. Ne, dělám si srandu, zdravit kolegy není povinnost, ale je to fajn a už jako děcku se mi to líbilo. Každopádně jel jsem dál a zajel do zálivku na zastávku Pisárky.
Čekal jsem asi 20 sekund do času odjezdu, mezitím onen zájezďák projel okolo mě. Rozjel jsem se a na křižovatce jsem ho dojel. Odbočoval doleva na Žluťák, což pro mě znamenalo, že pojedeme za sebou. Trošku jsem si v tu chvíli připadal jako nějaký týpek ve sporťáku, co se táhne za limuzínou. Bus jsem měl prázdný a zájezďák jel opravdu velmi klidně. Pokud nejsu vyloženě unavený, nejezdím nijak divoce, přesto mi v následujícím úseku přidal u každé zastávky (jsou tam dvě) čtvrt minutu navíc oproti normálu. Pro lepší představu jel nejvíc asi třicet.
Říkal jsem si, pohoda. Jedu na čas a nikoho nevezu, aspoň nebudu muset čekat na Vaňkově náměstí do času. Mimochodem ten autobus byl z Německa, a vůbec, ten den jsem potkával nějak moc autobusů a aut s německou registrační značkou. Jel jsem tedy na čas, ale nezvykle pomalu. Co mě však dostalo byla situace, kdy jsme se dostali na kruháč. Silnice byly prakticky prázdný a kruháč úplně. Bus přede mnou zastavil a několik sekund stál. Vypadalo to, jako by se rozmýšleli, kam chtějí jet, nebo dokonce jak to projet…nevím. Kdo to tam zná, ví, že ten kruháč je hodně velký a není problém ho projet i s kloubákem.
Po několika sekundách se konečně pomalu rozjel, ale vypadal dost nejistě. Nakonec bez blinkru kruháč opustil prvním výjezdem. Tak fajn. Tento jeho manévr mě stál asi půl minuty. Žádná trága, jízdní řády jsou orientační. Jenže! Shodou okolností to vše vyšlo tak, že jsme se s kolegou, který měl taky mimořádně normální bus, setkali na nejblbějším místě. Paráda… Tak jsem ho pustil a jel dál. Říkal jsem si, že už mě jen překvapí snad to, že se se zájezďákem setkáme pod hvězdárnou. Nesetkali. Naproti tomu si někdo chytře zaparkoval auto přímo u hranice křižovatky. Musím přiznat, že před pár roky jsem za podobné parkování dostal pokutu, prý že jsem zavazel busům. Karma je svině. Tento den jsem pochopil, jak je to nepříjemný. I přesto, že jsem byl celým čumákem vytáhlý až nad protější chodník, měl jsem co dělat, abych ho neškrábl. A to bych nechtěl, protože "Kdo stojí nebourá" a vše by bylo na mě… Krom nějaké osobní cti samozřejmě.

Zbytek směny už byl pohodový, tak nemám co povídat. Snad jen to, že poslední dvě hodiny směny jsem odpočítával čas do konce a těšil se na večerní párty!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama