Jak na přednosti zprava? Aneb úskalí linky 68.

12. ledna 2018 v 11:55 |  Ve službách MHD
Linka 68 je sama o sobě celkem příjemná. Hlavně její stará trasa. Má však dost úskalí. Pokud na ní jedete s normálním busem, jsou některé pasáže dost na těsno, a navíc na takovým Vaňkovým náměstí s normálními busy vůbec nepočítají, tedy ve směru na Náměstí Míru, neboť na zastávku se sotva vejde minibus a to ještě, pokud si tam někdo nezaparkuje.


Kdo tudy jezdí ví, že linka 68 pohltila od půlky prosince i linku 80 a navíc se prodloužila z Klusáčkovy až na Šumavskou. Upřímně můžu říct, že se mi ta trasa líbí. Mezi Táborem a Klusáčkovou dokonce víc než ta stará, protože vede po široké silnici, kde nezavazí zaparkovaná auta, a člověk se aspoň nebojí, že urve zrcátka, která speciálně u minibusů trčí fakt šíleně. To si naopak člověk vynahradí mezi Šumavskou a Šelepovou, kde po zaparkování aut, po obou stranách silnice, se vyhnou maximálně osobní auta. V širších místech se zvládne minout i minibus s osobákem, ale jakmile jedete s autobusem, sorry… prosím uhněte… a pak už jen díky, díky, díky… Naštěstí zatím mají řidiči pochopení a většinou se domluvíme. No většinou oni uhnou, protože já nemám kam. Leda když se potkáme hned u křižovatky, tak je pouštím, než mám po boku zaparkovaná auta.
To, co nás dost šokovalo po změně jízdních řádů bylo, když jsme se dozvěděli, že při konečné na Náměstí Míru, máme ve všední dny na této zastávce vyrovnávací čas jednu minutu! Aby to nebyl příliš luxus, jízdní doba z Kounicových kolejí, tedy poslední zastávky před Náměstím Míru se zkrátila ze tří minut na dvě. Upřímně, samo o sobě žádný problém. Reálná doba tohoto úseku je asi minuta a půl. Jenže ta minuta navíc by nám dost pomohla ve vyrovnávání zpoždění.
Od Šumavské po Náměstí Míru jede člověk přes šest(!) světelných křižovatek. Šest semaforů na devítiminutové trase. Což znamená, že i přesto, že se s nimi tak nějak počítá, ve výsledku je to úplně rozhozené. Některé z nich vás totiž zdrží i na dvě minuty, zatímco jízdní doba počítá s minutou zdržení na všech křižovatkách mezi danými dvěma zastávkami. Ve výsledku to vypadá tak, že přijedete na Náměstí Míru a odtam odjíždíte už se zpožděním a pak posloucháte blbý kecy chytrých lidí, že máte 3 minuty zpoždění. Na což je samozřejmě nejlepší vůbec nereagovat, protože by se člověk akorát rozčílil.
Problém ovšem je i to, když jedete náhodou z Náměstí Míru na čas. To pak když chytnete zelenou, dojedete na Tábor s půl minutovým předstihem, což je celkem ideální. Potom vyjedete z Tábora vítězoslavně na čas, chytíte zelenou vlnu, dojedete na Klusáčkovu a průser. Máte minutu a půl do odjezdu. Zpoždění u nás nikdo netrestá, to člověk v takovým provozu většinou nemá šanci moc ovlivnit. Ovšem předčasný odjezd ten se nesmí. Jízdní řád má garantovat, že když tam člověk v ten čas je, tak tím spojem odjede. Takže pak čekáte do času. Auta za vámi mají většinou trpělivost. Drazí kolegové z drážní trakce už tolik ne. Jednou na mě začal cinkat šalinář a o dva dny později (a to jsem tam stál jen 45 s) mě začal vytrubovat trolejbusák. Problém je, že když tam přijedete s takovým předstihem, vidíte je fakt v dáli a neodhadnete, za jak dlouho přijedou a čekat přes minutu před zastávkou asi taky není ideální nápad.
Když jsem někoho viděl, že jen stojí na světlech a hned za mnou pojede a měl jsem víc jak minutu, počkal jsem a pustil ho do zastávky prvního, ale takto fakt ne. Celkem mě to štvalo, protože člověk je v tom nevinně. Proto jsem začal vymýšlet, jak se s tím vypořádat. Nakonec jsem našel elegantní řešení. Když su na zastávce Tábor (stále mluvíme o směru na Šumavskou), odjíždím o půl minuty později. Takže třeba ne 15:15:00, ale až 15:15:30. Tím chytím červenou u Sona, která naskakuje zhruba ve 45 sekundě, a to mě zdrží na půl minuty. Pak další semafory projedu na zelenou a na dalších si ještě pár sekund postojím. Ve výsledku potom přijedu na Klusáčkovu a odjezd mám za 20 sekund. Toto ovšem funguje, jen když jsou prázdné silnice. Když nejsou, většinou člověk přijede spíš se zpožděním a tudíž není, co řešit.
Poslední úskalí této linky se týká toho, na co jsem vás lákal v nadpisu a dám to i s malou radou! Když jsme se se zpožděním roku a půl dočkali otevření Lerchovy ulice, zaradoval jsem se. Už mě nebavilo se proplétat mezi zaparkovanými auty v úzkých uličkách a těšil jsem se na tu širokou a přímou cestu na Vaňkovo náměstí. Hned první den mě kolega varoval, ať moc nejásám, že jsou tam čtyři retardéry. To jsem řekl, že nějak přežiju.
Byl jsem v šoku, když jsem to uviděl. To nejsou retardéry! To jsou zpomalovací pásy, a ještě s pěkně prudkým nájezdem. Po celé ulici dali zónu 30 a přes každou křižovatku zpomalovací pás. Dle mě by bylo lepší prostě dat Lerchovou jako hlavní a hotovo. Chyba lávky. Všechny křižovatky jsou bez úpravy přednosti, a proto platí přednost zprava. Asi aby se zamezilo případným střetům, udělali projektanti tyto pásy.
Problém pásů ovšem je, že pokud na ně najedete rychleji jak 15 km/h, zaručeně vám to vytřepe všechny vnitřnosti z těla. Jenže to netušíte, dokud na ně nenajedete. Důsledkem čehož se chci omluvit všem cestujícím, kteří se mnou jeli první cestu a nyní nosí střeva omotaný okolo těla místo svetrů. Zkrátka ty pásy do poslední chvíle nevypadají, že by měly nějaký prudký nájezd, ale mají.
Čím si vůbec nejsu jistý je však ona bezpečnost, kterou určitě mají zaštiťovat. Problém je ten, že když tam člověk jede, soustředí se hlavně na to, aby na to nenajel moc rychle a aby moc rychle nesjel. Pořád koukáte na tachometr a občas do zrcátka, jestli jsou lidi v pohodě, ale málokdy si vzpomenete, že byste se měli podívat doprava, jestli tam něco nejede… Fakt nevím, jestli to bylo dobrý řešení…
Jediný význam, který to má, je podle mě trénink. Takže pokud vlastníte autoškolu, či pro ni jezdíte, nebo znáte někoho, koho chcete naučit, jak správně projíždět křižovatkou s předností zprava (například se do takové křižovatky moc žene), opravdu velmi doporučuji ulici Lerchovu. Nejlépe za tmy, kdy pod svitem pouličních lamp pásy, byť červené, do poslední chvíle absolutně splynou se silnicí, pokud je nečekáte a nevyhlížíte. Dále doporučuji jet směrem od Vaňkova náměstí. První pás je v zatáčce a kupodivu na křižovatce, která je značená jako hlavní silnice. Takže si nemusíte lámat hlavu s předností, žák vám sice zničí tlumiče, ale garantuji vám, že na každé další křižovatce si dá fakt pozor, třeba se i rozhlídne a správně přibrzdí i na poslední křižovatce, kde už pás není!
A vůbec! Když už tam budete, zkuste si nastudovat celou trasu linky 68. Na výcvik řidičů se hodí perfektně celá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama