Návod na minibusy

15. ledna 2018 v 14:27 |  Ve službách MHD
Když jste cestující, minibus je pro vás zkrátka takový malý bus. Když jste řidič, je to pro vás jen přerostlé auto. Každý má pravdu z toho svého pohledu a ve skutečnosti musí řidič v provozu tyto dva pohledy při řízení správně zkombinovat.
První den, co jsem nastoupil na minibusy byla moje jízda lehce děsivá. Trochu jsem se bál, aby na mě někdo nezavolal policii. Jde o to, že jsem byl zvyklý na klasické busy, a především jsem celý předchozí měsíc strávil na kloubových busech. Výsledkem čehož jsem první tři hodiny jezdil jak opilý. Nekecám fakt tři hodiny mi trvalo, než jsem se "přeorientoval".

Jde o to, že když řídíte klasické auto (do čehož minibus koncepčně spadá), musíte na zatáčky reagovat vlastně v lehkém předstihu. Kola máte před sebou, tudíž se dostanou do zatáčky i z ní dříve než vy. Za to, pokud jste za volantem autobusu, kola máte víc jak metr za sebou. Proto zatáčky kopírujete, a to dokonce po vnějším okraji. Dá se říct, že zatáčíte v tu chvíli, kdy do zatáčky vjedete a někdy i o trošku později.
Potom nastala fáze, kdy jsem si uvědomil, že s tím musím jezdit jako s autem. Opět se všem cestujícím toho dne omlouvám. Člověk musí umět zkombinovat komfortní jízdu autobusu s technikou řízení auta. No nejezdil jsem úplně hrozně, ale ani úplně dobře. Člověk začne vybírat zatáčky normálně, ale když se zapomene kontrolovat, jede jako s autem doslova. Prostě ty zatáčky bere rychleji, zrychluje víc naplno a brzdy také nejsou nejcitlivější.
Hrdě musím prohlásit, že zatímco teoreticky jsem od začátku věděl, jak na to. Prakticky se mi to podařilo trošku později, ale povedlo. Teď už su na minibusech čtvrtým měsícem a chtěl bych věnovat článek tomu, aby i případní cestující pochopili, jak se v něm chovat, aby to bylo co nejpříjemnější pro obě strany. Abych to shrnul, není to návod, jak minibus řídit, ale užívat.
Minibusy (alespoň ty naše), nejsou jen o jedenáct metrů kratší než kloubáky a o pět metrů než klasické busy. Jsou i mnohem křehčí. Jsou to vozy, které dokáží poměrně slušně sloužit, pokud se s nimi slušně zachází. Bohužel jim trochu té bytelnosti schází.
Tím se dostávám ke dveřím. Dveře jsou na takový vozítko celkem obří. Jsou celoskleněné (nebo aspoň průhledné), mají velká vlečná ramena a poměrně slabé motorky. Otevření i zavření dveří trvá každé 7 - 10 s, podle toho, jak je konkrétní kus unaven. Z toho 2 - 3 s trvá jen než se dveře "odlepí" či "přilepí" k těsnění. Když člověk zmáčkne tlačítko, rožne se nad nimi světlo a v tu chvíli se začnou hýbat. Jedou pomalu dolů a pak se začnou otevírat. Pohyb je bohužel tak pomalý, že spousta lidí, kteří strašně pořád spěchají si myslí, že se neotevírají.
Jenže nemají pravdu. Dveře už na otevření klidně tři sekundy pracují, jen jim to trvá. Zajímavé je, že si to lidé myslí i tehdy, když jsou dveře do půlky otevřené, a to vážně nepochopím… To celé mě přivádí k tlačítkům. Tlačítka po minibusu mají většinou oranžovou barvu a nápis "STOP". Navíc je nad nimi nálepka zastávky. Výrobce si zřejmě myslel, že to lidi pochopí. Nepochopili. Abyste rozuměli. Tlačítka pro otevíraní dveří, jsou prakticky vždy zelená, většinou kulatá a mají na sobě namalované šipky směrem od sebe. Tomu se chci věnovat ještě ve zvláštním článku. Už ten nápis STOP má napovědět, že tlačítko má speciální úlohu. Možná to některým z vás došlo. Ano. Toto tlačítko slouží pouze pro zastávky na znamení! Jeho úkolem je dát vědět řidiči, že chcete zastavit.
Dveře tedy ovládá řidič. Tento celý systém má ještě jednu specialitu, o které především bezmozci netuší. Je to takový velký červený nápis "STOP", který visí vepředu u kabiny a pokud již někdo tlačítko zmáčkne, rozsvítí se. Úžasná věc, ale většině lidí je to jedno. Pak je to tak, že každý, kdo chce vystoupit, si to tlačítko najde a zmáčkne a pak ještě jednou, když chtějí vystoupit. Musím říct, že minibusy mají snad nejhorší akustický doprovod tohoto tlačítka a fakt to rve uši. Takže stačí pár náruživých mačkačů a za hodinu člověka bolí hlava a o to víc, že ví, že ho to čeká ještě osm hodin.
Specialitou je tlačítko umístěné v prostoru pro kočárek. Tam jsou totiž sklápěcí sedačky a lidé, zvlášť studenti, se tam rádi opírají o zeď i o tlačítko. Výsledek? Několik sekund nepřetržitého zvukového týrání! Naštěstí tlačítko je pro invalidy a rozsvítí se mi i další světýlko, a tak vím, kde problém je. To pak vezmu mikrofon a dotyčné osoby žádám, aby toho nechaly.
Vrátím se ještě ke dveřím. Jak už jsem říkal. Dveře jsou hodně těžké a motorky mají nic moc výkon. Problém je, že když lidi vidí ta mohutná ramena, mají za to, že je to zábradlí. Proto se s radostí o ně opřou nebo přidrží. Problém je, že motorky utáhnou sotva dveře samotné. Potom to vypadá tak, že když se jich někdo chytí, buď je zasekne, nebo vystřelí a nechcu vidět, co to uvnitř celého mechanismu dělá za bordel. Konečný výsledek je ten, že musím volat o výměnu busu, neboť mi nefungují dveře.
Navíc ještě jedno upozornění. Ony ty dveře, jak už jsem zjistil, ani moc dobře nedrží. Když jsem měl plný minibus a pár lidí se mi o ně opíralo, dveře se pootevřely. Naštěstí jen trochu, ale příjemné to nebylo. Také prosím, neopírat!
Další specialitou, která je v každém busu, ale zde trošku víc na očích, je vnitřní zpětné zrcátko. To slouží k tomu, aby měl řidič přehled o tom, co se děje ve voze. Prosím tedy všechny pubertální "šampóny" obzvláště ty blonďaté, aby se česaly doma a nenutily mě ke zvracení za jízdy. Děkuji! Ne jako vážně, je to hnus, když mrknete, jestli všechno v pořádku, vedle vás si stoupne týpek se žlutým melírem, najde si zrcátko a začne si upatlávat svoje nechutný vlasy… Jen si to zkuste představit!
Další specialitou je to, že minibus je opravdu mini a vše je tam víc slyšet. Pokud chcete, aby něco zůstalo soukromé, nebo chcete být jen ohleduplní vůči ostatním je třeba se bavit tišeji, nebo si to nechat na později. Nevadí mi samozřejmě, když si někdo povídá, ale když někdo huláká, vážně to příjemné není. Výhoda větších busů je ta, že tam se to líp ztratí.

No a závěrem chci říct, lidi držte se! Minibusy speciálně mají uskákané odpružení, prudší rozjezdy a často celkově nepříliš citlivé brzdy i plyn. Vážně se s nimi nedá jezdit jak s limuzínou a je třeba, aby všichni, co chtějí v klidu a bezpečí dojet do cíle, pro to taky něco udělali. Takže těším se, až se s váma někdy někde potkám a zkuste prosím chránit tento ohrožený druh Minibusis Křehkuláris. Díky!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama