Od milosrdenství k policajtům

1. ledna 2018 v 22:41 |  Ve službách MHD
Byl necelý týden do Vánoc. Jezdil jsem na lince 64 a začátek jsem měl v Židenicích na nádraží. První jízdu jsem dojel na Červený Písek. Spal mi tam týpek. Vypadal jako bezďák, ale jistý jsem si nebyl. Došel jsem za ním a vzbudil ho, že jsme na konečné. Sebral si svoje krámy a vystoupil. Potom přijel kolega, který odjížděl druhou linku chvíli přede mnou. Týpek mu tam nastoupil, kolega chvíli stál a pak jsem jen slyšel, jak řve "Vypadni ven" a týpek vyletěl… Škoda, doufal jsem, že ho odveze a nebudu muset řešit, jestli ho odvezu nebo ne…


Napřed jsem si říkal, že to udělám jednoduše. Když bude mít jízdenku a nebude dělat problémy, nemám důvod ho nevzít. Stejně na této trase vozím dost řekněme sociálně slabších, a tak celkem zapadne do davu. Navíc jsem si říkal, že třeba jen zaspal a nebylo by fér ho nechat takto na konci světa. K tomu se blíží Vánoce, tak člověk může prokázat trošku milosrdenství. Byl jsem pošetilý…ale k tomu se dostanu za chvíli.
Čas odjezdu se blížil, tak jsem nastartoval bus, popojel si k nástupní zastávce a otevřel lidem dveře. Týpek samozřejmě bez váhání nastoupil a z dálky na mě mával jízdenkou. Ok, třeba vystoupí na Staré Osadě, popřípadě se ho zbavím v Komárově.
Na Staré Osadě nevystoupil, občas se přehraboval ve věcech a většinu cesty pospával. Jel až na konečnou. Když jsem přijel na Mariánské náměstí, předposlední zastávku, došel za mnou pán a říkal mi, ať si ho srovnám, než se mi tam rozloží. Navíc mi sdělil, ať si dám pozor, že mi týpek kradl bezpečnostní kladívko. Paráda… Mimochodem, do teď jsem nepřišel na to, k čemu jsou někomu kladívka na rozbíjení skel?!
Dojel jsem tedy na Komárov. Zastavil, podíval jsem se do zrcátka. Byl tam jen on. Zajistil jsem vozidlo, proti ujetí, nechal zavřený dveře a šel za ním. Můj problém je ten, že su hubený, malý a mladý… Z toho vyplývá jasná nevýhoda při neshodách s cestujícími. Došel jsem za ním, opět podřimoval. Říkám "Vstávat! Konečná!" V tom na mě spustil, že všichni diskriminujeme nemocné, že není žádný pobuda, že je nemocný a že ho nenecháme dojet ani deset kilometrů za Brno. Vyvalil jsem na něho oči a říkám mu, že se mnou už najel kilometrů asi dvacet. Na to mi řekl, že to mě šlechtí a pokračoval ve své obhajobě a vůbec neposlouchal, že jsme na konečné a já se potřebuju odstavit na pauzu…
Důvod, proč jsem nechal zavřené dveře byl prostý. Chtěl jsem získat to kladívko. Mezitím co do mě valil se svojí údajnou nemocí, jsem mu řekl, ať vrátí to kladívko (co nad ním chybělo). Prý "jaký kladívko? Jo tohle!". Pro představu, leželo vedle něj na sedačce, mezi dalšími krámy. Tak mi ho podal. Pak mu říkám, ještě ten stojánek od toho. To prý, že neví, kde je. A ejhle on se objevil u něj v kapse. Takový kouzelník! Tak jsem ho pochválil, jak je šikovný a zkusil jsem, jestli vykouzlí i podložky a šroubky, ale to už nedokázal. Že prý u nich opravdu neví, kde jsou. Znovu jsem ho požádal, ať vystoupí, že potřebuju zaparkovat na pauzu a nikdo nesmí být na palubě. Konečně to slyšel a nechal se slyšet, že jsem to měl říct dřív. Zaťal jsem zuby a šel mu otevřít. Vystoupil a já jel na pauzu. Z osmi minut mi zbyly necelé čtyři. K tomu jsem si cestou všiml, že mi chybí ještě jedno kladívko.
Rád bych si oddechl. Problém. Byl jsem první bus, který z té zastávky odjížděl. Přesto, že jsem ho požádal, ať ke mně nenastupuje, nastoupil. Když jsem za ním došel už fakt vytočený, byť stále o hlavu menší, ať vypadne, že mi rozkrádal bus a se mnou už nepojede, odbyl mně, že si mám klidně zavolat policii, že nevystoupí. Moc chytrý tah, očividně v tom umí chodit. Dobře věděl, že mi dispečink pošle policajty až někde po cestě a on si užije další chvíle v teple.
Když jsem situaci řešil s dispečinkem, jeden cestující mi navrhoval, že ho vyhodí, abychom mohli jet dál. Velmi lákavá nabídka. V tu chvíli jsem však dostal pokyn, ať normálně pokračuju v jízdě.
Policie nakonec čekala až na konečné, tedy opět na Červeném Písku. Na místě, odkud jsem ho tak milosrdně a pošetile odvezl, abych mu pomohl. Měl smůlu. Policajti doufali, že jim řeknu, že pro ně už práci nemám. Ale pomohli mi. Bezďáka opět vzbudili a vyhodili z busu. Nakonec jsem to ještě schytal já, když jsem jako odpověď na poděkování slyšel: "A vy si zavřete dveře!". Jako bych měl na výběr, jakým způsobem nalodit cestující. Moje poslední opatření bylo, že jsem následující jízdu pouštěl na této zastávce lidi jen předními dveřmi, neboť bezďák opět čekal u těch zadních.

Jo a málem bych zapomněl. Tvrdil, že ho nemůžu vyhodit, že má platný lístek. Prohlídnul jsem si ho a byl to lístek na čtvrt hodiny, cvaknutý den předtím. Jediné, co mě utěšovalo, že budu mít o čem psát. Přesto doufám, že ohledně těchto cestujících moc dalších historek mít nebudu!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama