Překvapivě nepříjemné překvapení

22. ledna 2018 v 11:55 |  Ve službách MHD
Ve středu jsem si po ránu oddechl, když sníh zůstal, ale nepřibyl. Do práce jsem narozdíl od včerejška přijel s předstihem. Silnice byly parádně sjízdné a sníh akorát zdobil okolí. Krása! Tak to mám rád.
Při přebírání busu mi kolega říkal, že ráno to klouzalo, ale teď už dobrý. To jsem chtěl i nechtěl slyšet. Znamenalo to mimo jiné to, že v tuto chvíli bylo lehce nad nulou. A když to jde přes den jen kousek nad nulu, jde to večer k ní, nebo ještě níž.

První asi čtyři hodiny se nic zvláštního nedělo. Byl jsem za to rád. Po včerejším driftování to chtělo trošku vydechnout. Pak ale znovu začínalo sněžit. Byl jsem i rád. Mám rád, když je v zimě hodně sněhu. Tak nějak mě to uklidňuje. Nemám však rád sníh, nebo přesněji tu rozježděnou břečku, která pak vzniká na silnicích. Ale dokud lehce sněžilo, bylo to v pohodě.
Pak začalo sněžit víc a pak se to opakovalo a opakovalo a ještě jednou. Pokaždé to bylo hustší a hustší. Naštěstí první půlka směny mi dovolila odpočinout a ve výsledku jsem byl radši za silnice pod sněhem místo silnic zlověstně se třpytících. A s minibusem jsem to měl z předchozího dne slušně natrénováno.
Byl večer, už odbila dva a dvacátá hodina. Tou dobou jsem jezdil na lince 64. Sněžení právě sílilo a já zkoumal, jestli do další jízdy zmizí moje stopy. Poprvé ano, podruhé skoro. Jinak se nic moc nedělo. Vozil jsem tolik lidí, že by to pobral jakýkoliv taxík, ale to mi takto k večeru i vyhovovalo.
Bylo 22:30 a právě jsem vyjížděl na poslední jízdu z Červeného písku k židenickému nádraží a zpět. Tam jsem jel prázdný. Na zpáteční cestě si přisedl borec na Staré osadě. Říkal jsem si, že aspoň nejedu zbytečně. I když mně osobně to může být celkem jedno, že… Cesta probíhala v pohodě. Když jsem odjížděl od zastávky Kulkova a systém oznámil "příští zastávka Zimní 1", borec zmáčkl tlačítko signalizace. Musím říct, že na Zimní většinou vystupují lidi z trošku jiné společenské sféry. Měl jsem pravdu.
Týpek hned začal volat "Né, až na Jarní. Jeď dál! Nezastavuj! Až na Jarní! Jeď!" Nijak jsem nereagoval, jen jsem pokračoval v cestě a na jeho žádost nezastavoval. V hlase zněl trochu opile, ale to je v tuto denní dobu tak nějak normální. Dojel jsem na Jarní a byť borec už tlačítko nemačkal, ani se nechystal, zastavil jsem.
Borec stále seděl a vypadalo to, že spí. Volal jsem na něho, že jsme na Jarní, že si objednal zastavení, tak ať vystoupí. Žádná reakce. Šel jsem až k němu a znovu na něj zkoušel mluvit a zase nic. Ťukl jsem ho do boty, aby se probral. Opět nic. Tak jsem s ním lehce zatřásl za rameno a pořád to nepomáhalo. Chvíli mi začalo běžet hlavou, jestli není po něm. Naštěstí ne. Asi na pátý pokus se začal probírat. Tak jsem mu znovu oznámil, že je na Jarní, že chtěl vystupovat. Borec pootevřel oči a řekl mi "Běž do pi*i". Usoudil jsem, že vystupovat nechce. Dal jsem mu poslední šanci, zavřel dveře a jel dál.
Dojeli jsme na konečnou a opět jsem se ho pokusil zbavit. Na jakýkoliv pokus o konverzaci odpověděl mrčením, popřípadě slovy "no, a co". Krom toho jsem si všiml, že měl krvavou pusu a trochu krve na ruce. Buď spadl, nebo dostal přes hubu. Pravděpodobně. Naléhavě jsem se mu snažil vysvětlovat, že musí vstávat a vystoupit, že jsme na konečné, nikam už nejedu. Pokračuju jen do garáže a chci dom. Nic. Měl mě absolutně v paži.
Sedl jsem tedy do kabiny a volal na dispečink obeznámit je se situací. Domluvili jsme se, že sjedu na Starou osadu a tam mi pomůžou policajti. Dle pokynů jsem čekal na trolejbusové zastávce vedle smyčky. Čekal jsem asi pět minut a konečně jsem se dočkal. V protisměru přijížděli měšťáci. Ale jeli pomalu do smyčky. Ukázalo se, že jsme dostali rozdílné instrukce. Radši jsem na ně zablikal a našli jsme se.
Během čekání na policii jsem schválně nechal otevřené oboje dveře a vypnul topení. Říkal jsem si, že by ho to aspoň mohlo vyhnat. Nevyhnalo. Tak aspoň kluci policajtský nejeli zbytečně. Dal jsem jim informace a šli za ním. Dokud na něj mluvili v klidu, reagoval stejně jako na mě. I přesto, že se ohlašovali jako městská policie. Když přitvrdili a vytrhli ho ze sedačky, a že se jim pěkně vzpíral, sebou borec škubl a zařval na ně "Jsem se lekl!". Chlapi ho se slovy "Asi jste to potřeboval" vyvedli ven. Radši jsem zavřel dveře. Ještě jsem slyšel, jak mu domlouvají a snaží se, aby se vzpamatoval, protože očividně vůbec nechápal, co se děje.

Nakonec jsem se s nimi rozloučil, poděkoval a konečně pádil na garáž. Dojel jsem asi o pět minut později. Tak jsem si napsal přesčas. Myslím, že si to fakt tentokrát zasloužím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama