Slepí, hluší, naivní?

8. ledna 2018 v 19:11 |  Ve službách MHD
Lidé jsou leniví. Rádi si zjednodušují život a pracují s minimem informací. Ne vždy je to ale k užitku. Kupříkladu, když jedete MHD.
Jsou linky, které mají víc konečných. Jsou časy, kdy je trasa zkrácená. Jsou chvíle, kdy je výluka. Jsou zastávky jen na znamení a mohl bych pokračovat. To bych vás ale unudil, a tak si radši zkusím vzpomenout na pár konkrétních případů.


Na lince 67 jsem jel jen párkrát, přesněji tři směny. Hádám, že se najde pár lidí, co touto linkou jeli. Trasa vede z Jundrova, přes Sportovní, Moravák, Hlavas, Zvonařku až k Avionu. Tedy většinou. Jenže to "většinou" je nejen na této lince šíleně důležité. Během dne jsou totiž spoje, které končí už na Zvonařce. Žádný problém, však je to napsaný na ceduli (a v jízdním řádu), ne? Ha! Lidi ale nečtou. Čtou maximálně tak číslo linky a moc dobře ví, kam to jede, když s tím plánují jet. Toto platí do chvíle, než zjistí, že se mýlí.
Krom textu na cedulích probíhá nejen v buse i audio hlášení. To vždy alespoň zastávku předem upozorňuje na změny konkrétního spoje oproti základní trase, či situaci. Super, ne? Jednoduchý. Kdo si to nepřečte, uslyší to! Zase špatně… Oni ti slepí jsou duchem nepřítomni, nebo sluchátky ucpáni. To pak vede k tomu, že z oněch tří směn se mi dvě první směny stalo to, že jsem na Zvonařce vysvětloval několika jedincům, že bus opravdu končí a do Avionu je zaveze až spoj za deset minut. Pro některé skoro konec světa… Deset minut? To nemůže jet i tento??? Co už…
Co mi bylo trošku líto, tak byl pán, který jel se mnou poslední spoj z Avionu. Tuším, bylo to někdy okolo jedenácté večer. Chtěl do Jundrova, ale já končil už na Skácelově (v Králově Poli). Bylo to v jízdním řádu, bylo to na cedulích, hlásilo to audio… Přesto pán jel s přesvědčením, že dojede až dom. A to s takovým přesvědčením, že když systém ohlásil "Konečná zastávka, prosíme vystupte", ani to s ním nehlo. Musel jsem tedy jít za ním a požádat ho o opuštění busu. Vypadal celkem vykolejeně a ptal se, jestli tam jede nějaký noční spoj. Jezdil jsem měsíc a byl rád, že jsem se orientoval ve vlastních trasách, odkázal jsem ho na jízdní řády s názorem, že by něco jet mělo, když to mají takto vymyšlený, a že se omlouvám, ale musím jet do garáže. Pán tedy smutně vystoupil a mezitím mi do busu nastoupila paní s kočárkem a dítětem. Velký nápis "Nenastupujte, prosím" jí nijak nevadil. Vysvětlil jsem jí situaci, paní se omluvila a vystoupila, takže pohoda. Jen jsem moc nechápal, jak to někdo může přehlídnout…Na druhou stranu chápu, že člověk takto pozdě večer je unavený, chce se dostat domů a na nic jinýho nemyslí. Tudíž jdeme ke smysluplnějším příkladům!
Zvyk je železná košile. Sám to dobře znám. Problém je, že věci se mění a okolnosti v dopravě nejsou výjimkou. Na lince 80, dnes již 68 byla sezónní zajížďka. Zajížďka byla z Náměstí Míru přes Špilberk na Českou. Pokud se nemýlím, je to pravidelná sezónní trasa, s přesně stanoveným datem platnosti na vývěskách.
Nastal první listopad a zajížďka na Českou skončila. Pro nás to znamenalo delší pauzy a dost vysvětlování cestujícím, kteří se spoléhali na svůj zvyk. Místo čekání 20 minut na bus, který by je svezl na Vaňkovo náměstí pak většinou volili alternativu v podobě šaliny linky 4.
Zůstaneme na lince 68. Ta se od půlky prosince prodloužila na Šumavskou. Teď tedy propojuje krom spousty autobusů a trolejbusů šaliny linek 1 v Pisárkách a na Šumavské, potom 4 na Náměstí Míru, 3 a 11 na zastávce Tábor s linkou 12 na zastávce Klusáčkova.
Jenže mezi Klusáčkovou a Šumavskou je zastávka Štefánikova ulice. Dosud tam zastavovala pouze linka 67. A když tam přijede 68 je to pro několik lidí neřešitelný problém. Jsou ti, co si toho všimnou z dálky, pak jsou ti, kteří už chtějí nastoupit, ale pak se začtou a odstoupí. Další skvadra je ta, co za mnou přijde a zeptá se, jestli jedu do Tesca… Abych nebyl zlý, řekl bych, že tito většinou čtou, jen zkouší, jestli nemám nějakou komplikovanou trasu… Pak velká skupina je ta, co nastoupí do busu, rozhlédne se a rychle vystoupí a zatím dva pánové se chytili do pasti.
Ten první si chybu uvědomil hned, jak mi to ohlásilo další zastávku. Neměli bychom pouštět lidi ven mimo zastávku, ale přiznám se, že v tomto případě jsem stál na červené, hned u patníku a deset metrů od zastávky. Takže jsem pustil pána na jeho žádost, aby mohl přeskočit do 67, která zrovna na zastávku přijela.
Druhý pán pak tuto situaci doslova korunoval. Většinou když přijíždím na tuto zastávku, 67 jede hned za mnou. Většinou se potkáváme na světlech před zastávkou. No, dojel jsem na zastávku s 67 za zadkem, otevřel dveře, a zatímco dvě paní se na bus zadívaly a ustoupily, pán vítězoslavně vběhl do busu s takovým elánem a zadostiučiněním, jako by právě chytil mamuta. Měl jsem takový tušení, že nejsu pro něj správný bus, ale určitě pán umí číst… Neumí. Rozjeli jsme se, systém ohlásil: "Příští zastávka Šumavská, konečná zastávka." Pánovi zmizel ten vítězoslavný úsměv, ale nijak moc se necukal. Chytil jsem okamžitě zelenou a frčel na Šumavskou.
Jakmile jsem na Šumavské zastavil, pán vztekle vystoupil a při tom na mě řval: "Jak to pane jezdíte?! Už půl hodiny to do Tesca nejelo!" Byl jsem zrovna nedobře vyspaný, a tak mě to nějak dopálilo, ale člověk se vždy snaží být profík. Stihl jsem za ním křiknout, že do Tesca jel hned ten bus za mnou, jako každých 20 minut, ale hádám, že jak rychle vystřelil z busu, neslyšel ani slovo.
Další případ se mi stal na 64. Tentokrát musím říct, že pán jakožto přespolní v tom byl téměř nevinně, zato jsme se tomu nejen my dva zasmáli. Jel jsem poslední spoj z Červeného Písku k židenickému nádraží. Pán se potřeboval dostat někam k Masné. Problém. Tam jsem jel naposledy před hodinou a půl a nikdo jiný na této lince ten den už nejezdil. Takže pán dle pokynů, které dostal, nastoupil na Staré Osadě do mého busu. Až jsme dojeli na zastávku Židenice nádraží a ohlásilo to konečnou zastávku, pán nejistě vystoupil a pak šel za mnou optat se, jestli náhodou nejedu nějak dál. Tak jsem mu řekl, že už jedu jen nazpět.
On mi vše vysvětlil a šel zavolat přítelkyni, aby ji informoval o aktuální situaci. Říkal, že se mu bude smát. Měl pravdu! Přesto jsem mu během jeho polopříjemného (pro něj), ale zcela zábavného telefonátu (pro všechny) vymýšlel způsob, jak ho tam dostat. Měl jsem ani ne minutu do odjezdu, tak jsem stihl jen vymyslet, že ho svezu zpět na Starou osadu a tam si přestoupí na noční spoj k nádraží a cestou tam si přes svůj mobil zjistí spojení od tam na Masnou. Pán nadšeně souhlasil a jeli jsme. Ještě stále po telefonu informoval vysmátou přítelkyni, když jsme za chvíli byli na Staré osadě. To už jsem mu jen ukázal, kde má na busy čekat, řekl, že to jede za pár minut a popřál hodně štěstí. Tak snad se našli!
Na té stejné lince o něco dříve jsem zažil ještě jednu příhodu, která se částečně hodí do této kapitoly. Jen by chtělo do nadpisu možná přidat "a zmatení". Abyste rozuměli, v Maloměřicích po Červeným pískem jsou dvě ubytovny, a tak tu člověk často vozí sociálně slabší spoluobčany. No, a jednou jsem z Židenic od Kauflandu nabral jednoho cikána, co šel z nákupu. Nic nestandartního. Jenže tento byl fakt zvláštní. I vzhledem k tomu, že ho vozím poměrně pravidelně od té doby a až tak zvláštní není, tuším, že měl ten den něco popito. Jinak bych ho asi nejlíp popsal, jako snědého Otíka z Vesničko má středisková. Jen tak, abyste věděli, jak s představou pracovat. Prostě takový vysoký, ne příliš upravený, s velkýma zubama a trochu mimo. Ale jinak bych řekl poměrně slušný člověk. Aspoň umí pozdravit.
Tedy, když jsme vyjeli ze zastávky Kulkova, ohlásil systém: "Příští zastávka Zimní 1". Borec hned zmáčkl tlačítko zastávky na znamení. Říkám si, tam většinou vystupuje jiný typ lidí, ale ok. Pak jsem zabočil směrem k Zimní a on se vyděsil. Asi věděl, že jeho ubytovna je směrem rovně (kam se autobus posléze vrací). Tak šel za mnou se ptát, že potřebuje na Jarní, jestli to nepřejel. Hádám, že si myslel, že to jde popořadě, jak roční období. Vzkázal jsem mu, že Jarní teprve bude o pár zastávek dál. Tak se skoro uklidnil a sedl si. Pokračovali jsem Zimní 2, Depo ČD a on byl stále nervóznější… Potom Železniční stavitelství… a …. Bingo!.... Jarní ČD! Okamžitě rychle zmáčknul tlačítko. Je to dobrý, hluchý nebyl. Tak jsem mu tedy zastavil a on vystoupil. Pokračoval jsem na Červený Písek, kde jsem měl asi čtvrt hodiny pauzu. Když jsem měl necelé dvě minuty do odjezdu a začal se chystat, zaklepal mi na okýnko. Normálně on od té Jarní vyšlapal kopec na Červený Písek a hledal ubytovnu na Jarní. Já celý v šoku, jsem mu řekl, že jsem ho vysadil na Jarní a že nevím, kde přesně ta ubytovna je, ale že vím, že je hned někde u zastávky. Na to se mě ještě párkrát zeptal, jestli to není ta nebo ta budova. Čímž myslel zdejší firemní objekty. Řekl jsem mu, že to opravdu ne a že se musí vrátit zpátky. V tom se otočil a šel zpět. Akorát v době abych vyjel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama